Dejlova metoda snadného učení

jak se doma učit s dětmi
  • Pokud má vaše dítě problémy s učením, a to hlavně s učením nazpaměť…
  • Pokud mu chybí motivace
  • Pokud má tendenci učení motat a opakovat stejné chyby
  • Pokud stejně jako já obdivujete ty dokonalé domoškolácké mamky, které vymýšlí den co den úžasné homemade didaktické pomůcky pro své dítě, a vy víte, že takhle to prostě neumíte…
  • Pokud chcete svému dítěti se školou pomoci a zároveň nepadat únavou…

Pak věřím, že je tenhle článek pro vás!

Jak už možná víte z mého „psacího“ článku, Dejlova metoda byla aplikovaná na všech dětech v naší rodině (včetně mě) a já ji používala i na vysoké a dávno po ní. (Nějaké ty zkoušky dělám každých pár let, takže ji vlastně používám dodneška.)

Dejlova metoda

Jestli jste o téhle metodě na internetu nic nevygooglili, vůbec se nedivte!
Proslavila se pouze u nás doma, v mé rodině, protože autorem je můj děda :)!
(Sám velmi vzdělaný technik a trochu básník a spisovatel, co ještě po devadesátce umí hodně světových jazyků.)

Věřím, že metoda pomůže i vám a vašim dětem! Navíc je báječně jednoduchá!

Jak být podporující rodič?

Aby vše fungovalo, jak má, potřebujete několik základních ingrediencí. Víte, jak se to říká: „Rodič ovlivňuje dítě hlavně svým příkladem.“ Takže, prosím, začněte u sebe:

  1. Důvěra:
    Nesmíte ani trošku pochybovat, že se to naučí! Děda si vždycky byl a je jistý, že se cokoli naučíme, jen řešil jak…
  2. Radost
    Pokud chcete svému dítěti pomoci s učením, dělejte to s radostí! (I když je vaše dítě celé napruzené.) Obdivujte třeba ty nové učebnice, které jsou daleko barevnější a kreativnější, než byly ty naše…
    A nebojte, ona ta radost jednou přeskočí i na ně! Snad…:)
    Náš děda byl vždycky nadšený, že se s námi může něco naučit. Podle mě totiž dobře ví, že informace lezou do hlavy jen v dobrém rozmaru. To, co nesnášíme, naše paměť prostě nechce.
  3. Motivace:
    Vysvětlujte dítěti smysl, proč se věci učí a jak je bude moci aplikovat ve „svém“ oboru (v našem případě třeba ve fotbale). Zkoušejte smysl učení hledat z různých úhlů pohledu. Už jen trénink paměti a zodpovědnosti je pro začátek dobrá motivace.
    Pokud byste jako rodič měli pocit, že se dítě musí učit nesmysly, těžko bude samo motivované.
  4. Trpělivost:
    Je fajn napsat dobře test. Ještě lepší je pamatovat si věci celý život, a to chce svůj čas.
    Každý se učí jinak rychle, a tak na dítě pokud možno netlačte. Děda nám vždycky připravoval na učení skvělé podmínky, ale bez očekávání a spěchu
  5. Zodpovědnost:
    Tohle je asi nejtěžší. Teda pro mě rozhodně!
    Nechte zodpovědnost pokud možno na dítěti.
    Těžké je to proto, že my rodiče neradi vidíme, když dítě dělá chybu a nese pak následky. Za zapomenutý domácí úkol, za zbabranou písemku… Jenže tohle je teprve ta pravá škola života. Chybami se přeci člověk učí nejvíc…
  6. Držte „dharmu“:
    Pomáhejte co nejčastěji, svému dítěti objevovat smysl jeho existence na tomto světě. A podporujte ho v jeho talentech, kterých bude určitě několik. Ptejte se ho často, co ho nejvíc baví a třeba i koho obdivuje.
    Dávejte dítěti často zpětnou vazbu o tom, v čem je dobré, i když to bude třeba jen předvádění se a šaškování.:)
  7. Nebuďte dokonalí dospělí:
    A když se dítě učí něco, co vy také neumíte, tak proč se to prostě neučit s ním? Přiznejte svou nedokonalost a ukažte mu, že člověk se vzdělává celý život. Nejen ve škole.
    Největší sranda pro naše děti je koukat, jak nám něco nejde. A ještě větší zábava je, když jsou v něčem lepší.
    Zrovna včera jsme s kamarádkou asi hodinu luštily příklad z učebnice Hejného matematiky. 🙂

Jak tedy pomoci dětem s učením

Základem dědovy metody bylo, že prostě psal a vypisoval to, co nám nešlo do hlavy, nebo to, co jsme motali.
Podle své nálady a času.

Děda byl v době, kdy se s námi učil, už v důchodu, a tak, hlavně když byl na jeho zahradě vegetační klid, nám učivo sepisoval úhledně, organizovaně, barevně a často na veliké papíry.

A ty papíry pak věšel nebo umísťoval různě do prostoru svého domova, kde jsme trávili čas.

Tím nám děda pomohl informace uspořádávat v hlavě. (Mám na mysli různé tabulky, nepravidelná anglická slovesa, skloňování, matematické vzorce a tak.)

To je ale pro pokročilé kreativce! V běžných případech unavených rodičů ale stačí napsat potenciálně chybná slova nebo věty ve správném tvaru, ať je má dítě dlouho na očích.

Jako třeba když náš Martin ve druhé třídě píše čtenářský deník bez znalosti vyjmenovaných slov a pravidel pro „s“ a „z“. Když nějaké slovo nebo frázi napíše špatně, hned mu je ve správném tvaru „lupnu“ na lednici.
Zároveň ale vypisuji třeba i německá slovíčka, která sice Martin umí, ale pletou se zas mně…

Zatímco v běžném životě je fajn dělat chyby a tím získávat zkušenosti, v češtině a jiných jazycích je lepší učit se slova rovnou správně. Je to proto, že naučená chyba přechází do paměti a později se náročně odbourává.

A co učení slovíček a třeba i matematických vzorečků?

A pokud dítě zkoušíte ze slovíček a některé z nich si i napotřetí nepamatuje, tak to slovíčko prostě napište a pověste na oči. A vůbec nemusíte vypisovat všechna. Stačí 2-3! Tím se mu alespoň „opticky rozdělí práce“. „OK, tohle se učit nemusím, to mi naskáče do hlavy a samo, a ten zbytek holt jo…“
U matematiky by dítě kromě memorování mělo i pochopit logický smysl vzorečku.

Básničky se takhle dají také snadno učit. Hezky po kouscích.
Ale přiznám se, že na ně máme ještě jinou vychytávku, o které vám napíšu zas jindy.

Učení bez učení

A proč je to celé tak super?
Protože se dítě a všichni ostatní doma něco učí v podstatě bez námahy, ať už jsou jakýkoli studijní typ!

1. Nejde to „nečíst“ :).
Hlavně když je dítě vizuální typ. Pak si nenásilnou formou zapamatuje slovíčka a další nezapamatovatelné věci. Jak možná víte, člověk přijímá veškeré informace převážně zrakem.

2. Pomohou vám návštěvy, hlavně dětské. „A tetooooo, proč máte na lednici napsáno das Pferd?“ No přeci protože jsem si pořád nepamatovala, jaký má ten kůň v němčině člen! (Ale nebojte, komentují i dospělí. „Das Pferd? Ahaaa, on je Pferd das, jo?“) Takže pokud je dítě sluchový typ, přijde si na své.:) A hlavně sluchově zaměřené dítě si ten nápis prostě intuitivně přečte nahlas.:)

3. Učení v pohybu. Pokud je vaše dítě kinestetický typ, je tahle metoda také super. Ideální je, pokud napíšete opravdu jen málo informací velkým písmem a výraznějšími barvami. Tak dítě může přejíždět po nápisu prstem a číst ho, i když skáče anebo se točí dokola.

Já myslím, že je každopádně super moci si učení „osahat“, ať už je člověk jakýkoli typ, a proto po inspiraci mým úžasným dědou vznikly nejprve moje didaktické podtácky se souhvězdími a teď nedávno didaktické násobilkové podtácky.

Mám z nich radost! Jsou skvělou pomůckou pro předškoláky, mladší i větší školáky. Malí se na nich prstíkem učí, jak správně psát čísla, větší objevují zákonitosti násobilky a mohou si hned v praxi vyzkoušet, jak funguje obsah. Navíc jsou odolné, zerowaste a přežijí několik generací dětí.

Didaktické podtácky MU-MU

Pár vychytávek nakonec pro ještě snazší učení

  • Intuitivním výzkumem jsme přišli na to, že nejlíp se učí na záchodě a že dveře záchodu se dají dobře využít:).

Nedávno jsem zjistila proč. Na oné místnosti se mozek snadněji dostává do nižší frekvence, ve které lépe funguje soustředění a paměť!!!

  • Pokud chcete, jako studijní plochy, využít i stěny nebo skříně, vřele doporučuji washi pásky, které se už objevily v mém nálepkovém článku.
  • Testujte, jestli vaše dítě lépe vnímá velká tiskací písmenka, nebo psací, jakou barvu má raději… Nám se také osvědčilo psát na různé barevné papíry. Jen bacha, ať je písmo dobře vidět.

A ještě jedna poznámka nakonec. Dětské oko hodně „táhne“ zejména červená barva a odstíny jí podobné.
Takže červeně prosím jen opravdové (nezapamatovatelné) superdůležitosti.
Pokud vás barvy zajímají více, koukněte i na článek o dětském pokojíčku.

Co dodat? Investice do vztahu!

Možná teď vaše dítě jakákoli zmínka o škole a učení prudí a nejraději by jen pařilo na mobilu nebo vyběhlo na hřiště.
Ale jsem si jistá, že pokud vymyslíte nějaký kreativní způsob, jak mu s učením pomoci, uvnitř bude mít obrovskou radost a jen tak na to nezapomene, stejně tak jako jsem to nezapomněla já…

Proč? Protože není nic krásnějšího než být pro své rodiče (a prarodiče) důležití!

Věřím, že se vám tento článek líbil. Pokud ano, budu ráda za váš lajk a jeho sdílení.

Najdete mě facebooku a na Instagramu.

katerina_mastroianni

PS: A mimochodem, ryba se řekne „der Fisch“! Ten ryba… 🙂

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *