[fb_tlacitka]
Stavba bývá, podle mě, nejvíc stresující fází na cestě k vysněnému domovu. Spousta strachu, že se něco nepovede, nedodrží se budget nebo termíny. Plno prachu, divných smradů a nezdravých až toxických materiálů.
Já coby architektka bych asi měla všechny stavby milovat, ale přiznám se, že opak byl až do nedávna pravdou.
Nic moc pro ženskou, a nedej bože brát na stavby občas i děti…
Vždycky mi bylo líto i řemeslníků, že chudáci pracují v takovém prostředí, vdechují prach, výpary i mikrovlákna z izolací.
Krom toho po „běžné“ stavbě zbude hromada odpadu.
A taky spousta materiálu, který člověk musí skladovat. Barvy, pytle a pytlíky s cementem a různými jinými „prášky“, „vodičkami“, „kašemi“… Vše je třeba uchovávat, opatrovat, přemrznout to nesmí…
Takže člověk si představuje, že půjde „do nového“, udělá životní restart, zbaví se starých věcí… A přitom už má od začátku čtvrtinu garáže zabranou.
No a i ten pozemek se během stavby notně devastuje. Samozřejmě není radno zahradu osázet před tím, než bude postaveno.
No, a teď vám ukážu, že to jde i jinak! Voňavě, čistě, ekologicky, zábavně… Zkrátka si stavění užít.
Dřevostavby v Německu
Na dřevostavby jsem si poprvé „sáhla“ v Německu u města Marburgu, kam mě, coby novopečenou architektku, vzali v jednom milém malém ateliéru do učení.
Historické město Marburg se nachází v Hessensku, v krásné vlnkaté krajině plné hrázděných domů, lesů, bio-eko hipíků, sdíleného bydlení, piva, kraviček a hlavně pohody.
A zatímco Marco tu začal se svou misí na záchranu světa pomocí obnovitelných zdrojů energie, já se učila milovat dřevo a dřevostavby.
V ateliéru, na stavbách i doma, ve 400 let starém hrázděném domě.
A stavby byly tak čisté! (Sem tam i voňavé.)
(Ona ta čistota stavenišť bývá v Německu vůbec o chlup lepší než u nás.:))
Byla jsem nadšená, když jsem pozorovala, jak se různé typy dřevostaveb elegantně montují do krásných vzrostlých zahrad.
A tehdy jsem asi definitivně opustila svou původní postpubertální vizi žít v betonové vile jako od Petera Zumthora či Alvara Sizy.
Dřevostavby (i u nás) mívají podrobnější prováděcí dokumentaci než zděné domy a daleko méně „mokrých procesů“. Často se na stavbě vyskytuje i méně druhů různých profesí. Právě proto je, podle mě, dřevostavba více na pohodu. Rychlejší stavění a s menším rizikem, že se něco nepovede.
Dřevo, sláma, hlína, děti…
Ale zpátky k nám, do Česka! Jsem moc ráda, že jsme poznali pana architekta Mirka Ščudlu zrovna v době, kdy právě realizoval svůj vlastní rodinný dům v Točné ze slaměných panelů, dřeva a hlíny…
Během inspirativní exkurze a jednoho celodenního workshopu jsem pochopila, že to je ono!
Přírodní, zdravý dům, téměř bez uhlíkové stopy a s minimem odpadu.
A je úžasné, jak taková stavba rodinného domu může být příjemná, milá a zdravá.
Koukněte na fotky a posuďte sami!
Naše stavba Boudy
Náš vlastní rodinný dům (ze slaměných panelů, dřeva a hlíny samozřejmě) teprve plánujeme a dostáváme na papír.
Nicméně jsme si to příjemné stavění vyzkoušeli nanečisto na naší Boudě.
A víte co? Bylo to fakt super strávené léto, na které rozhodně nezapomene. Tatínek si příjemně máknul, maminka řídila logistiku i „lidské zdroje“ a děti si užily stavění, přírodu, fotbal i psa. A domek nám vyrostl před očima.
Budget a termíny u tak malé stavby člověka příliš nestresují. (Podrobnější informace najdete v tomto článku.)
Stavba byla moc příjemná!
Čisťounká a voňavá je dodnes. Odpadu nám zbylo minimum, použitý izolační materiál jsme nacpali, kam to šlo, nebo ho poslali dál na další stavby. (Zaprášilo se po něm.)
Zbylým terasovým olejem jsme natřeli kadiboudu, odřezky dřeva použili na terénní schodiště anebo je pálíme v kamnech.
Z posledních prken bude kompost a vysoké záhony.
Pozemek zůstal během stavby skoro netknutý, akorát jsme sem tam při dešti rozčvachtali trochu bahna.
A už na začátku stavby jsme si založili první záhonek a na konci zasadili stromek.
Tak třeba budeme taky stavět rodinný dům už do krásné, a trošku i vzrostlé, zahrady.
Koukněte na video ze stavby!
Pusťte se do toho taky!
Pididomek je určitě ideální formát na prázdninové stavění.
Konstrukce je lehká, materiálu není moc, finančně je dostupný a za měsíc až dva máte hotovo.
No, a jak tak poslouchám od lidí ve svém okolí, má takový domeček nekonečné množství využití.
Zašívárna, výminek, meditační prostor, kancelář, sauna, dílna, kůlna, první samostatné bydlení, tiny house, chata…
Napadá vás další? Jak byste Boudu využívali vy?
Dejte mi vědět do komentářů pod článek.
Pokud vás to láká, jděte do toho taky! Je to super pocit.
Aby vaše stavění bylo fakt v pohodě, používejte ekologické a zdravotně nezávadné materiály, nezapomeňte na podrobný projekt, promyšlené detaily, dobré dodavatele a nadšené řemeslníky, kteří budou rádi dělat věci „jinak“.
Jaké konkrétně materiály na tiny domek použít? Nejlépe dřevo z okolí! My používali český smrk a modřín. A ekologické tepelné izolace. Byli jsme moc spokojení se lněnou izolací (z českého lnu) v kombinaci s dřevovláknitými deskami. Dokonce jsme to dotáhli tak daleko, že máme (k našemu překvapení;)) energetický štítek v Áčku. Ale o tom zas v nějakém dalším článku.
Pro další informace a inspiraci koukněte i na ostatní články na blogu. Pokud chcete psychickou podporu pro stavění (čehokoli), stáhněte si eBook. Pokud vás zajímají hlavně fotky a novinky sledujte instagram a facebook.
Anebo se klidně obraťte přímo na mě, ráda vám se stavbou pidi tiny domečku pomůžu.
Je to super ty prirodni stavby, jen vas tam bylo docela dost na tak malou stavbu, tak verim, ze to slo od ruky. My planujeme sami ve dvou, tak jsem zvedava 😀 drzte palce
Přírodní stavby jsou super při realizaci i k bydlení. V domku se člověk cítí úplně jinak.
Na stavbu u nás byli 2-3 chlapi, což doporučuji (hlavně při montáži skeletu). Já jsem se věnovala (kromě dětí,psa, focení, natáčení a vaření) celou dobu dodavatelům, tedy logistice.
Tím pádem to šlo i při náročném počasí předloňského léta od ruky a bez jakéhokoli přístřešku, protože stavba byla nafázována a dodávky postupné.
Naše stavba se podobala větší stavebnici, protože byla dost důkladně dopředu připravena. Dobrý plán je základ.
Stavět ve dvou holka – kluk je výzva! Držím palce!!!