První pokojíček pro kreativní děti

Jak zařídit dětský pokoj? Jak ho vymalovat? Jaký nábytek do pokojíčku vybrat? Kdy „přestěhovat“ dítě do vlastního pokoje?

Dětský pokoj nesmírně ovlivňuje vývoj svých obyvatel! Má zkušenost vychází praxe (mámy i architektky), z několikaletého pozorování dětí, vztahů, prostorů a kultur a také ze studia dětské psychologie. A zejména z moudrosti mé milované Marie Montessori.
Všechny informace se do jednoho článku bohužel nemohly vejít. Já ale i tak věřím, že tady najdete spoustu inspirace a podnětů k zamyšlení.

Ideální čas

Jsem zastáncem respektující citlivé výchovy, takže předpokládám, že do určitého věku tráví děťátko noci v ložnici a dny v místnostech, kde se pohybují rodiče. Pokojík tedy není z počátku ani potřeba.

Ideální věk pro tvorbu prvního pokojíčku je podle mě kolem dvou let, kdy už dítě vnímá, že pro něho vzniká jeho vlastní prostor a dokáže si to užít. Jestli ale v pokojíku začne spinkat hned, nebo si tam bude jen trávit svůj čas přes den, je na domluvě mezi vámi a na vašich a jeho pocitech. Já osobně jsem zastánce toho, nechat věci volně plynout a netlačit na pilu.

Dvouleté dítě nemá ještě schopnosti rozhodovat o tom, jak má jeho pokoj vypadat a v téhle fázi je návrh kompletně na rodičích. Dítě by se ale mělo alespoň v určitých, bezpečných momentech realizace účastnit, samozřejmě pokud samo chce. I kdyby to mělo znamenat, že jen sedí a pozoruje tatínka při práci nebo mu něco přidržuje. Tak má příležitost být součástí vzniku jeho místečka. 

Je fajn pokud rodiče nějaký kus nábytku přímo sami vyrobí, modifikují nebo alespoň smontují. Maminka nebo babička mohou třeba ušít závěsy nebo povlečení. Děti tohle dokáží neobyčejně ocenit, vnímají energii těchto věcí a tvoří si k nim silný vztah. Pokud i vám vaši rodiče nebo příbuzní v dětství něco vlastnoručně vyrobili, určitě si s sebou nesete celý život krásnou vzpomínku.

Další pokojíčková fáze pak nastává někdy kolem věku šesti let. Tam už je interakce s dítětem daleko větší. Tomuhle tématu se budu věnovat v některém z následujících článků.

Jak má pokoj vypadat?

Pokud chcete aby vaše dítě mohlo naplno rozvíjet naplno svou kreativitu musíte mu umožnit následující:

• Dopřát mu klidný prostor, s minimem rušivých podnětů. Tady může zažívat momenty klidu a rozvíjet se svým tempem.

Barva stěn pokoje by měla být bílá nebo přírodní (pokud například používáte hliněnou omítku). Totéž platí pro nábytek.
Podlaha, pokud není dřevěná, by měla být jednobarevná v neutrálních pastelových odstínech, například šedé. Pokoj slouží dítěti jako pozadí pro jeho tvoření. Nesmí tedy na sebe příliš přitahovat pozornost.

Barevnost samozřejmě můžete trošku dohnat v doplňcích, jen je třeba postupovat opatrně, aby převažující působení prostoru bylo klidné a jemné. Nezapomeňte, že na každého působí barvy úplně jinak a dítě možná naše preference ohledně barev nesdílí a většinou ještě ani nemá moc vyhraněný vkus a nedokáže zaujmout vlastní stanovisko.

Je také třeba počítat s tím, že prostor se brzy po jeho „inauguraci“ dodekoruje hračkami a obrázky vlastní a tím bude barev dost a dost.

• Nechte ho poznat strukturu, povrch a rozvíjet hmat.

Tady jsou přírodní materiály jednoznačné plus. Nábytek by měl být, pokud možno, z masivu – dřeva, v přírodní nebo bílé barvě. Dítě cítí „živý“ materiál a vnímá jeho teplotu a strukturu.

• Dítě potřebuje pochopit fungování konstrukce.

Nábytek by měl rozhodně vypadat jako nábytek a ne třeba jako raketa nebo formule. Čím jednodušší konstrukce, tím lépe. Dítě pak snáze pochopí jak to, že ta věc funguje a drží pohromadě a má nějaký jasný účel. (A kromě toho se „normální“ nábytek jen tak neokouká a neomrzí.)

• Důležitý je dostatek pracovního prostoru.

Malé dítě si hraje převážně na zemi a je pro to třeba aby mělo k dispozici maximum této plochy. Stolek s židličkou v tomto období ještě v pokoji vůbec nepotřebuje. Ten je ideální umístit v kuchyni, kde dítě jí a pravděpodobně zde bude i malovat, modelínovat, vystřihovat apod.

Nábytek dětského pokoje v tomto období tedy ideálně tvoří. Skříňka na hračky, knihovna, komoda na oblečení a postel.

Také je fajn mít pohodlný čtecí koutek. Tuhle funkci může zastat větší polštář, nebo třeba matrace pro přespávání kamarádů.

• Myslete na bezpečnost.

Dítě se učí s věcmi manipulovat a nábytek používá tak, jak samo uzná za vhodné. Například jako prolézačku, nebo odrazovou plochu. Nábytek tedy musí být pevný, odolný, bez ostrých rohů a dobře upevněný.

• Snažte se dodržet správné měřítko.

Nábytek a předměty v pokoji by měly odpovídat velikosti dětského těla, aby se dítě v pokojíčku necítilo jako v doupěti obra.

Totéž platí i pro rozměr místnosti jako takové.

• Dotváření, personalizace pokojíku dítětem je pro děti podstatná.

Je fajn aby si dítě mohlo neustále tak trošku měnit pokojík podle svých představ. Pokud je malování po zdech pro vás silná káva, můžete použít třeba tabulovou tapetu/nálepku, na kterou se dá kreslit křídou (existují křídy, které nepráší). Nálepku můžete vystřihnout do jakéhokoli tvaru, podle toho co dítě zrovna zajímá.

Pokud ani tohle není váš šálek kávy, je fajn alespoň dekorovat pokojík dětskými obrázky.

• Nepřežeňte to s podněty.

I když je místnost jednoduše zařízená, je třeba nepřehnat to s počtem hraček, knih apod. Maria Montessori ve své knize „Il segreto dell’infanzia“ česky „Tajuplné dětství“, kterou napsala už v roce 1938, upozorňovala na nebezpečí nadměrného množství hraček pro rozvoj dětské osobnosti. Dneska je situace určitě daleko extrémnější než ve 30. letech.

Je fajn hračky pravidelně třídit a spolu s dítětem se radit, které opravdu v tu chvíli potřebuje a které ne. Děti často překvapí tím, jak mají ve věcech jasno.

K čemu opravdu pokoj je a co je náplní dětských dní?

Dítě netráví většinu času tím, že si hraje s hračkami, jak si mnozí myslí. Náplní jeho dne je následovat dospělé, nebo starší děti a napodobovat jejich aktivity, komunikovat, ptát se. Kromě toho dítě zkoumá nové předměty, většinou ne-hračky a učí se s nimi zacházet. Dalším cílem dítěte je objevovat detailně prostory, zejména ten venkovní. Dětskou vášní je svobodně poznávat přírodu a postupně se osamostatňovat, získávat pocit nezávislosti.

Hračky slouží dětem pouze k vyplnění příjemných momentů, stejně tak jako nás baví občas si stavět puzzle, nebo si zahrát karty. Nic víc nic míň.

K čemu tedy je dětský pokoj? Zašívárna! Každý člověk má během dne potřebu ticha a samoty. Pokoj jeho prostor, kde má své vlastní oblíbené věci a kde si alespoň trochu diktuje pravidla. (Je prima, pokud se tady nemusí denně uklízet.) A je to také prostor, kam si může zvát své kamarády a kde kamarádi mohou i přespávat.

Pokud se vám můj článek líbil a inspiroval vás, budu moc ráda, když mu dáte lajk a budete ho sdílet.

Jestli se chcete na něco zeptat, napište mi do komentářů. Moc ráda odpovím!