Co jsou geopatogenní zóny? Je možné je racionálně vysvětlit? Dá se geopatogenita spolehlivě měřit? Můžeme se geopatogenním zónám bránit? Máme se jich bát? V jaké míře ovlivňují naše zdraví?

Svět, který máme pod nohama, si představujeme příliš jednoduše a nudně. Bohužel! A přitom je nesmírně pestrý a dynamický. Děti dnes ve školách většinou to, co je pod povrchem, vybarvují jako jednu souvislou hnědou hmotu, což ale v žádném případě neodpovídá realitě. 

Naši předci, kteří se obešli bez moderních přístrojů, měli opodzemním světě určitě velmi dobré znalosti. A rozhodně ho brali vážně, protože na něm doslova závisel jejich život…

Geologie a tvary geopatogenních zón

Geopatogenní zóny jsou takzvané anomálie v zemské kůře. (Anomálie z řeckého a-nomos znamená odchylka, nepravidelnost nebo výjimka.)

Jedná se tedy o specifické útvary pod povrchem Země: 

• praskliny vzniklé sesuvy vrstev do údolí, 
• proudění vody v podzemních prasklinách,
• podzemní jeskyně a útvary v nich, 
• nesourodé sousedící materiály,
• vyvřeliny, které se nedostaly až nad povrch, 
• plyny unikající z podloží apod.

Geologie velmi dobře rozumí tomu, jak vznikaly podzemní útvary. Ví, z jakého materiálu tyto útvary jsou a jaký mají přibližně tvar. Jenže většinou netuší, kde přesně se nacházejí a v jakém množství. Geologové se neumějí podívat pod zem jinak než pomocí vrtů a postupným mapováním. A také neumějí vysvětlit, proč je konkrétní útvar – geopatogenní zóna – pro zdraví člověka více či méně škodlivý.

A právě proto je z mého pohledu ideální tandem proutkař a geolog. Proutkař pomocí svého těla a virgule krajinu do detailu prozkoumává. Doslova čte, co se nachází pod povrchem. A zároveň dokáže vnímat i míru škodlivosti neboli patogenity. Geolog potom proutkařem nalezené útvary vysvětluje a pojmenovává, a tím dává jeho měření zpětnou vazbu.

Měření škodlivosti geopatogenních zón

Stupeň škodlivosti zóny, tedy patogenitu určuje proutkař podle odpovědí, které dostává od svého těla a prostřednictvím virgule. Proutkař se při měření vztahuje k dohodnuté stupnici škodlivosti od stupně 1 do stupně 12. Na každého člověka bude ale konkrétní geopatogenní zóna působit trošku jinak. Záleží na věku, fyzické kondici, zdravotním stavu i psychické vyladěnosti jednotlivce. Nicméně se dá velmi zjednodušeně říci, že: 

• stupně 1–2 (většinou se jedná o slabší vodní prameny) jsou pro zdravého dospělého člověka dlouhodobě v podstatě neškodné, 
• stupně 3–10 (silná křížení více pramenů, pukliny, nesourodá podloží, magma v podloží apod.) jsou zdraví škodlivé a není vhodné na těchto místech pobývat pravidelně a delší dobu,
• stupně 11–12 (podzemní kaverny obsahující specifické minerály, nebezpečné plyny uvolněné z podloží apod.) jsou velmi nebezpečné.

Přístrojově (pomocí detektorů) se dá měřit, pokud vím, jen jediný druh patogenity, a sice koncentrace radonu unikajícího z podloží.

Přístroj, který se jmenuje georadar, sice anomálie v zemské kůře spolehlivě potvrdí, ale nedokáže je na pozemku sám vyhledat. A také neumí určit, jestli a jak moc budou pro člověka škodlivé. Je tedy potřeba spolehnout se na proutkaře. Ideálně v kombinaci s vlastní vytrénovanou intuicí, které se budu věnovat ještě jednou na konci tohoto článku.

Geopatogenní zóny v rodinném domě? Ideálně žádné!

Pro umístění novostavby rodinného domu je potřeba nejprve velmi pečlivě vybrat ten správný pozemek. Nicméně i na tom nejlepším pozemku se nějaké geopatogenní zóny pravděpodobně vyskytují. Proto po koupi pozemku (a ještě před návrhem domu) hledáme „čisté místo“ kompletně bez zón. Případně jen se zónami stupně 1–2. Dům se potom vyprojektuje tak, aby se zóny umístily pod nosné zdi, a ne do obytného prostoru. 

Podle měření je evidentní, že naši předkové to dělali stejně. S tím rozdílem, že jako první věc potřebovali najít (vyproutkařit) spolehlivý zdroj vody, aby mohli přežít. Nejprve tedy vytipovali lokalitu, potom našli místo pro vydatnou studnu na křížení silných pramenů. Kolem studny se pak často založila celá vesnice. A na konkrétním pozemku se nakonec hledalo nejlepší místo pro dům. 

V domech postavených před první světovou válkou většinou žádné geopatogenní zóny nenajdeme. A když, tak slabé a kopírující nosné zdi domu. To dokazuje, jak vědomě lidé při plánování domu postupovali.

Co s geopatogenními zónami na pozemku, v domě nebo bytě?

Téměř na každém pozemku se nějaká ta geopatogenní zóna nachází. Je vhodné s ní počítat i při koncepci zahrady. A vymyslet zahradu tak, aby lidé přes zónu přirozeně procházeli jen minimálně a zbytečně se v ní nezdržovali. Na zónu rozhodně není dobré umístit terasu, lavičku, zahradní sprchu nebo třeba pískoviště. 

V období první republiky se u nás začala masivně rozvíjet developerská činnost ve městech i na venkově. A pravděpodobně v té době se začala vytrácet citlivost a vnímavost. V interiéru budov postavených v tomto období a později se geopatogenní zóny vyskytují s mnohem větší pravděpodobností.

Pokud se silná geopatogenní zóna nachází v bytě, pak je potřeba postupovat podobně jako v případě pozemku. Snažit se zamezit tomu, aby se lidé v místě zóny vyskytovali často a dlouhodobě. Rozmístit nábytek tak, aby člověk na zóně neseděl a neležel. Zajistit, aby na zóně dlouhodobě nestál např. při vaření kuchyni, aby si na zóně nehrálo dítě apod. 

Je důležité, aby se v interiéru nesčítala různá negativní působení . Zejména tam, kde člověk spí, a především v blízkosti hlavy. Patogenitu nezpůsobují pouze geopatogenní zóny, ale i tzv. patogeny. Patogeny jsou škodlivé vlivy způsobené lidskou činností – silná elektromagnetická pole od nekvalitních nabíječek a prodlužovaček, dráždivé zvuky spotřebičů (např. ledničky), nekvalitní osvětlení apod. 

Můžeme se geopatogenním zónám bránit? Je možné je odstínit?

Jediné dvě geopatogenní zóny, které odstínit dokážeme, jsou podzemní prameny a radon unikající z podloží. Podzemní prameny vytvářejí specifickou vibraci, proti které pomohou hliníkové desky umístěné na podlaze většinou pod postelí. Z hlediska architektury to samozřejmě není příliš elegantní řešení a je lepší na křížení pramenů nespat vůbec.

Radon je nebezpečný, pokud se koncentruje v uzavřeném prostoru. V nevětraném sklepě může radonové záření kontaminovat potraviny. Jeho velká koncentrace v obytném prostoru nebo v podkroví škodí dýchací soustavě. Pokud si postavíte tiny-domek nebo rodinný dům na zemních vrutech nebo podobném typu základů a pod domem dostatečně proudí vzduch, pak se radon přirozeně odvětrá do prostředí a neškodí. 

V případě novostavby domu na základové desce je ideální použít kombinaci dvou opatření: protiradonovou fólii ideálně ještě v kombinaci s nuceným větráním s rekuperací. V případě podsklepeného domu je velmi důležité odvětrávat i sklepní prostory.

Ostatní geopatogenní zóny pravděpodobně v současnosti odstínit nelze. Není mi známo, že by pomáhaly krystaly, speciální nátěry, různé odrušovače a podobná zařízení. Je to myslím proto, že zatím ani nerozumíme tomu, jak na nás tyto zóny působí. Možná že každá trošku jinak… Pravděpodobně se nejedná o běžnou vibraci ani záření, ale nějaký jiný druh energie, který zatím nikdo vědecky neprozkoumal. 

Máme se geopatogenních zón bát?

Geopatogenní zóny je třeba respektovat a učit se od nich. Jsou důkazem toho, že svět na naší planetě je pestrý. Každý živočich i rostlina preferuje jiné prostředí, a co je pro jednoho škodlivým patogenem, může druhý vnímat jako největší blaho! Je to naše tělo, které nám prozradí, jak přesně na tom jsme my sami a jak a kde se máme pohybovat. Ani pro člověka neplatí žádné standardy a tabulky. Různě citliví lidé vyhledávají různá prostředí. 

Logické je, že pokud jsou na světě místa, která nám mohou škodit, pak naopak existují i místa, která jsou pro nás úžasná! Dokážou nás nabíjet radostí a energií! Zkuste si povrch planety Země představit jako takové omalovánky. Kde na každé místo někdo patří. Někde se usídlí mravenci, jinde se bude dařit dubu a pod jeho kořeny se možná zabydlí liška. Někam si rád lehne pes a jinam kočka. Někde vzniknou pastviny, lesy, močály a někde se bude dobře dařit lidem…

Pokud v té představě půjdete ještě dál a trochu si s ní pohrajete, pak se ukáže, že existuje ještě podrobnější vzor, kde každý člověk má své místo. A přesně tam se nachází jeho pozemek pro život! Já se už více než 10 let snažím pomoci lidem najít jejich pozemek pro život, a když se to podaří, je to pokaždé malý zázrak. Jako když najdete svého osudového partnera. Myslím si, že s podobnou představou si „hráli“ i naši moudří předkové.

Geopatogenní zóny a intuice

Věřím, že vás tenhle článek obohatil a udělal vám v tématu geopatogenní zóny konečně jasno. Doufám, že hned od zítřka se začnete dívat na své okolí úplně jinak! Uvědomíte si, že podzemní svět je plný tajemství a vyplatí se ho respektovat. Přesunete část pozornosti do svého těla a začnete vědomě vnímat, kde se cítíte dobře a kde je naopak lepší se dlouho nezdržovat. Každý člověk má v sobě přirozeně alespoň trochu proutkařského talentu. A je moc důležité nezapomínat na intuici! Co nejvíce ji rozvíjet a trénovat.

Během proutkaření není mým cílem lidi ohromit, překvapit nebo je nedej bože vystrašit. Proutkař není žádný guru ani nedělá zázraky. Je to jen o něco citlivější, vyladěnější a trénovanější člověk. Někdy lidi provádím po jejich pozemku (nebo bytě) a pomáhám jim ho lépe vnímat a „číst“. Jindy je mým úkolem spíše potvrdit a zvědomit lidem jejich správné pocity. 

Je mi líto, že téma geopatogenních zón vyvolává emoce a někdy rozděluje lidi. Přála bych si, aby tento článek přispěl k přirozené a klidné debatě o tomto nesmírně zajímavém tématu. A také k tomu, že lidé znovu začnou při hledání svého pozemku i během projektování domu jednat vědoměji, s ohledem na specifickou energii daného místa. Tak, jak se to v minulosti běžně dělalo.

Proto pokud znáte někoho, kdo zrovna hledá pozemek nebo plánuje stavbu rodinného domu, určitě mu článek pošlete – možná mu tím pomůžete vytvořit zdravější domov!