Jak naučit děti pravidelně a samostatně uklízet, na to jsem zatím nepřišla:). Alespoň ne u nás doma. Možná proto, že děti prostě vnímají pojem „pořádek“ úplně jinak než my dospělí. Hodně úspěšní jsme ale ve třídění hraček a zbavování se zbytečností (u obou našich synů, tří- i šestiletého). Takže sice dětem s úklidem vždy vehementně pomáháme, ale nemáme pocit, že by nás přemíra hraček dusila.
Ehm, na lego si sem tam šlápneme oba a manžel dokáže přehlédnout i duplo kostičku:). Au!
Vše na jednom místě
Děti jsou schopné pořádek daleko lépe udržovat, pokud mají všechny své věci na jednom místě, tedy v jedné místnosti (to ostatně platí i pro dospělé).
To jsme mohli s úspěchem otestovat, když jsme bydleli v našem dočasném mini bytečku v Brně.
Ve většině domů a bytů to ale moc reálné není, protože dítě si potřebuje hrát i tam, kde jsou rodiče, a nejen v pokojíku.
Dítě ví, co chce
Pokud byste dítě postavili doprostřed hračkářství, byl by to pro něho asi velký nápor. Když se ale čtyřletého (často i mladšího) dítěte zeptáte, co chce k narozeninám, většinou má naprosto jasno, jaký typ hraček ho zajímá a jaký ne.
Podle mé zkušenosti hodně pomůže, když dítě (od věku 4 až 5 let) dostává pravidelně drobné kapesné a tím se naučí znát i cenu peněz. (Tomuto tématu jsem věnovala celý článek.)
Začněte oblečením
Na hračkách většinou děti lpí více než na oblečení. Proto je fajn naučit je vytřídit nejprve to jednodušší. Já s dětmi třídím oblečení už hodně dlouho a mám s tím skvělé zkušenosti. Jednak je to příjemně strávený čas spolu a jednak jim tím jemně předávám zodpovědnost za vlastní věci a ony si k nim tvoří vztah.
Máme to štěstí, že můžeme oblečení „dědit“ po starších dětech. Vždycky, ale všechny kousky společně projdeme, a pokud některé neodpovídají vkusu mých dětí, tak se posunou dál, aby udělaly radost někomu jinému.
Dítě by mělo mít možnost se s každým kusem zvlášť konfrontovat. Potřebuje si v klidu ujasnit, jestli se mu kousek líbí a jestli se do něj vejde. Respektujte plně vkus dítěte i v případě, že se jedná o nové a drahé oblečení a ono ho nechce nosit.
Jednotlivé kategorie
Tříděné věci je třeba rozdělit na kategorie. Zabývejte se v daný moment vždy pouze jednou z nich, a až bude hotová, přejděte na další. Nejdříve se tedy věnujte např. pouze tričkům a teprve pak kalhotám apod. Nepřetěžujte děti (ani sebe). Tři nebo čtyři kategorie na den úplně stačí.
Všechno na hromadu
Pokud se dítěte zeptáte na jednu konkrétní z jeho věcí, většinou vám řekne, že se jí nemůže vzdát. Pokud ale vidí hromadu všech svých knížek, zcela jistě mu dojde, že všechny je nepotřebuje a že ty „pro prťata“ už může klidně přenechat bráchovi, sestře nebo dětem známých. Stejné to bude i s plyšáky a ostatními hračkami.
Rituál
Rituály jsou pro děti i celou rodinu skvělé.
Když trávíme čas v Itálii, kde je společný čas vzácnější, tak často vidíme, jak se z obyčejností dá vytvořit téměř slavnostní okamžik.
Třídění oblečení a hraček by se, podle mě, rozhodně mělo rituálem stát. Mělo by se odehrávat v pohodě, příjemně a bez časového presu.
Já si většinou vyhradím celé odpoledne a děti dopředu informuji.
Pokud se zúčastní oba rodiče, je to fajn a větší legrace. Hlavní je, aby bylo přítomné starší i mladší dítě, zejména v případě, kdy se již nepotřebné věci posouvají dalšímu. Tím dojde k „oficiálnímu“ předání, což omezí budoucí konflikty ohledně „vlastnictví“:).
U nás to probíhá například s tričky tak, že já rozděluji na hromádky a táta rovná, starší kluk rozhoduje a zkouší, když neví, tak konzultuje s taťkou, a mladší si u nás hraje a pokaždé, když něco „zdědí“, tak radostně jásá a zkouší si nové úlovky:).
Jděte příkladem
Jako ve všem. Nejlepší je začít u sebe. Takže pokud máte náladu a chvilku času, vrhněte se nejprve na vaše vlastní věci. A pokud se vám chce, můžete si přečíst skvělou knihu od Japonky Marie Kondo, kde je téma úklidu a třídění popsáno precizně do nejmenšího detailu.
Kateřino děkuji za nakopnutí
Jdu třídit
V.
Rádo se stalo! Snad to nakopnutí bylo jemné! 🙂