My Češi si často italské domovy představujeme plné emocí, křiku a létajících talířů. Je to ale opravdu tak? Skutečně mívají Italové doma „Itálii“? Nebo je to s tou „Itálií“ mnohdy horší u nás v Česku, kde se „špinavé prádlo“ pere doma?

„Fai come fosse casa tua!“ Díky nekonečné pohostinnosti jsem měla úžasnou možnost italské domovy několik let důkladně zkoumat a myslím, že se tady u nás v Česku máme co učit! A proto jsem se rozhodla napsat tento článek, abych to italské know-how trošku přiblížila i vám!

Prosím neberte tento článek jako nějakou adoraci Itálie a kritiku Česka. Nikdo samozřejmě není dokonalý. Cílem článku je ukázat vám, jak o svém interiéru (i celém domově) můžete ještě kreativněji přemýšlet. A možná vám také zjednoduším práci a zbavím vás nějakého toho stresu, který provází tvorbu nového domova.

Domov a pozornost

Kam posíláte svoji pozornost, tam to „kvete“, neboli „Chi semina, raccoglie!“. No a Italové posílají směrem ke svým domovům obrovskou dávku pozornosti. Každý den!

Uvědomují si totiž, že domov, to je odraz sebe samých. Jednotlivce anebo celé rodiny. Domov je tím pádem projekt, který nikdy nekončí. Pohyb, vývoj, akce... A právě to Italy moc baví: postupně budovat a vylepšovat! Necítí stres ze změny, užívají si proces a nikdy je neunaví vyprávět vám o svých budoucích plánech.

Domov je živá energie, která se nám lidem přizpůsobuje každý den a během let se vyvíjí s námi.

Nepředstavujte si to ale tak, že by byl italský domov věčně nedodělaný. Že by třeba ze stropu ještě pár let po stavbě visel kabel se žárovkou na objímce... V žádném případě! Interiéry bývají vyladěné a dotažené, jak je to jen v danou chvíli možné.

Ten hlavní rozdíl mezi námi a Italy je ve dvou věcech. Tou první věcí je emoce, která celý prostor prostupuje a zabydluje a tou emocí je neustálé těšení se! Ital se pořád na něco těší. Těší se, že si vytvoří venkovní kuchyň, postaví pec na pizzu, vyrobí nový kus nábytku, o vánocích postaví Betlém přes polovinu obýváku, přemaluje s dětmi stěnu, vytvoří si pracovnu po tom, co děti odešly z domova atd... Každá nová situace je skvělá příležitost pro pozitivní změnu.

U nás naproti tomu často slyšíte: „Potřebujeme najít nějaký dobrý pozemek a rychle postavit.“ „Už abychom odtud mohli vypadnout.“ „Příští Vánoce už chceme slavit v novém.“. Pocity, které u nás často vnímám jsou: spěch, tlak na sebe, útěk z nevyhovující situace, místo jejího přijetí a bláhová touha po tom mít domov už jednou pro vždy definitivně hotový.

Druhým rozdílem je plán, harmonogram. Italové vidí svůj domov: dům, interiér i zahradu jako jeden jediný celek a většinou přesně vědí, co chtějí. Mají, v rámci svých možností, vždy jasný plán (projekt) a znají každý další krok.

Chyba, se kterou se u nás často setkávám, je, že se soustředíme pouze na jednu oblast. Hledáme pozemek, aniž bychom věděli, po jakém domě přesně toužíme. Stavíme dům, aniž bychom měli jasnou představu o zařízení interiéru a o uspořádání zahrady. Nevíme jak jednotlivé kroky nafázovat, abychom je energeticky i finančně zvládli a abychom se stále měli na co těšit. Někdy to vypadá, že svůj domov dostatečně nemilujeme a jen chceme, aby to doma „dobře vypadalo“, protože si právě neuvědomujeme, že náš domov, to je obraz nás samých!

Domov, to je kvalita a cit pro detail

S každou další generací jsou teď italské domovy menší a menší. Dnes už se většinou obrovské vícegenerační rodinné vily nestaví a nahradily je menší řadovky, dvojdomky a byty. Ital zvládne s grácií obývat i velmi malý prostor, který by byl u nás určený spíše pro kancelář, než pro funkci bytu. Z čeho ale nikdy nesleví, je kvalita materiálů!

Italové milují oblékat své tělo do lnu, bavlny, vlny, kašmíru a kůže. Pro svůj žaludek si vybírají jen kvalitní sezónní zeleninu a ovoce, které jsou lokální a plné chuti. A stejně tak si pečlivě vybírají i materiály pro svůj domov, kterými se chtějí denně obklopovat: kámen, keramiku, masivní dřevo, stěrky, štuky a kov. Obrovskou váhu v italském interiéru mají kvalitní textilie. Nesmírně důležitá je kvalita zpracování, tedy řemeslo „artigianato“, které se pozná hlavně v detailu.

Vtip je v tom, že Italové dovedou velmi dobře identifikovat dvě části zařízení interiéru: tu, která má vydržet věčně a tu, která se bude vyvíjet.

Podlahy a okenní parapety bývají často z kamene a i po desítkách let jsou jako nové. Vybavení koupelny mění Italové méně často než my, protože italské majoliky, stěrky a sanita jsou nadčasové. Jídelní stůl a sedačka bývají krásným solitérem.

To, co se často vyvíjí a dotváří, jsou zejména dětské pokoje, které mění dynamicky svůj design podle toho, jak dítě roste. (A každá změna dětského pokoje bývá takový malý rodinný svátek.) Mění se i pracovny a různé pracovní kouty, které reagují na možnost trošku expandovat, jakmile se uvolní nějaký prstor.

Dotvářejí a zvětšují se kuchyně a obývací pokoje. Vznikají bary, pulty a zimní zahrady. Mění se textilie: plédy, závěsy, přehozy, koberečky... Přibývají nové a originální kusy nábytku i nové nádobí a dekorace.

Itálie je Mekkou designu a „made in Italy“ a tak by se dalo čekat, že tam lidé budou podléhat neustálým změnám v módních trendech. Rozhodovací paralýzu spojenou s různými módami ale pozoruji daleko více u nás než v Itálii. Italové moc dobře vědí, že to, co má vydržet má být maximálně kvalitní a neokoukatelné, tedy v neutrálních přírodních barevných tónech. Mají tedy daleko menší výběr a o to větší chuť se do výběru materiálů pro svůj domov pustit.

Co se týče výběru nábytku, často u nás v Česku vnímám strach, trošku se odvázat. Hlavně, aby to všechno ladilo! Stejný styl a stejný materiál. Pokud si ale po vzoru Italů připravíte neutrální podklad v podobě přírodní podlahy a světlých stěn, můžete se pak o to více odvázat při výběru nábytku a dodat svému domovu jiskru, dynamiku a energii.

Pokud se vám podaří harmonicky zkombinovat zdánlivě nesourodý nábytek, třeba i různě starý, ručně vyrobený nábytek s nábytkem na míru, nejenže bude váš interiér flexibilnější, ale bude vám také každý den připomínat, že i vy jste originál a nejste žádná sériová výroba. 😉

Dispozice domu neboli půdorys na prvním místě!

Velkou výhodou Italů je, že mají jejich domovy kvalitní a funkční dispozici. V Itálii se prostor domova využívá promyšleně a racionálně. A bez toho by to ani nešlo. Italská dispozice vždy vychází z tisícileté nepřerušené tradice a z velmi jasných hodnot, kterým se budeme věnovat níže v tomto článku.

Dispozice domova může být velmi kvalitní, protože Italové přesně vědí, co od svého domova chtějí. Mají obrovskou výhodu! Nemusejí o dispozici zas tolik přemýšlet, mají ji v sobě zkrátka zakořeněnou.

U nás jsou bohužel problémem některé panelákové (i moderní) byty, některé svépomocné rodinné domy a také některé starší řadovky. Problémem jsou proto, že díky nim považujeme velmi špatnou dispozici za skoro normální a máme tendenci chyby replikovat i na další stavby.

Chodby v domech a bytech nesmějí být nikdy nutným zlem, ale vždy musejí mít svůj smysl a účel! Tím může být například cílené oddělení různých zón v domě právě chodbou a navíc ještě funkce šatny/knihovny atd. Místnosti potřebují mít optimální velikost i tvar a také na sebe správně navazovat. Je trestuhodné plýtvat prostorem domu, a prostor je naopak třeba využít optimálně. Kvůli dobrým pocitům obyvatel domova i kvůli provozním nákladům. Když se v projektu vytvoří dobrá dispozice, tak to zkrátka nakonec udělá takové „cvak“ a vy víte, že to je ono!

Zdravý domov, údržba a hygiena

Italové chodí doma většinou v botech. Je to dáno tím, že mají na svém území příjemnější klima a také tím, že se často vzájemně navštěvují. V Itálii není vhodné ani slušné návštěvu hned na prahu domova zouvat.

Na druhou stranu ale Italové potřebují žít ve zdravém a hygienickém prostředí. Jak ho ale zajistit? Jednak to vede k oddělené obytné a soukromé části domu. Buď dispozičně, např. dveřmi a chodbou v rámci jednoho podlaží anebo schodištěm, pokud je dům či byt podlažní. Návštěva se tedy dostává pouze do reprezentační obytné části, kde najde vše co je pro pobyt v domě třeba. 

A za druhé jsou materiály v domě, zejména podlahy a podlahové lišty vybírány tak, aby se snadno udržovaly a vydržely neustálé čištění. Italové uklízejí svůj domov denně a průběžně a je běžné, že na úklidu se podílejí stejně tak muži jako ženy;-). O domov se v Itálii zkrátka opravdu pečuje.

V italských domovech bývá více koupelen, nebo alespoň více „WC místností“, pokud to prostor domu dovoluje. Návštěva se tak nikdy nedostává do soukromé koupelny majitele domu. Obyvatelé domova pak mají jednu společnou „centrální“ koupelnu s vanou/sprchou, kterou využívají děti jako svoji běžnou koupelnu. A rodiče, případně i prarodiče pak mívají vlastní koupelnu. Buď plnohodnotnou, nebo pouze s WC a bidetem.

Pokud míváte často návštěvy, určitě není od věci uvažovat o jedné hostinské koupelně, či WC. Záleží na tom, jestli u vás návštěvy často i přespávají.

Ať už chodíme doma v bačkorách či botech, za obrovský český nešvar považuji celoplošně lepené koberce ať už umělé nebo vlněné. Rozumím tomu, že jsou levné a mohou být svým způsobem i pohodlné jakožto „teplá podlaha“, ale nevýhody u koberců rozhodně převažují:

• obsahují formaldehydy (samotný koberec i lepidlo),
• jsou v postatě nevyčistitelné, i když si pozvete odbornou firmu. Zvlášť pokud se na koberec cokoliv vylije.
• Nevyklepete je
• a pokud se vám doma objeví plíseň, buďte si jisti, že se v koberci ihned trvale zabydlí.

Pozor, nekvalitní a špatně čistitelné (nepřírodní) materiály mohou mít vliv na naše zdraví i na naši energii. Mohou ovlivňovat naše chování i celkové proslívání, a podle studií společně s jinými faktory dokonce například i to, jestli máme tendenci dlouhodobě hubnout nebo tloustnout. 

Hodnoty, tradice a domov

Už je vám možná jasné, že to, co Italům velmi pomáhá vytvořit si kvalitní domov je jejich kulturní tradice. Tradice není nic jiného než předávání určitého know-how v čase a eliminace chyb, které udělal už někdo před námi.

Naproti tomu hodnoty jsou základem koncepce vašeho domova. Pokud nemáte jasno ve svých hodnotách, pak vlastně nevíte, co chcete a nemůžete to ani dostat. A z jakých hodnot tedy vychází italský domov?

1. Kultura - národní i lokální (regionální) - projevuje se v dispozici i v designu nábytku a textilií,
2. rodina/rod - tradice předávané v rámci jednotlivých rodů, rodinná pospolitost, čas pro rodinu,
3. pohostinnost a komunikace - domov je otevřený návštěvám, které ho svoji přítomností obohacují,
4. jídlo - každodenní vaření, společná příprava jídla, kvalitní skladování, krásné, zdravé a harmonické prostředí, kde se jídlo konzumuje,
5. krása a péče o tělo - prostor pro kvanta luxusního oblečení a bot, více koupelen, snadno omyvatelné materiály.

Jak si vytvořit harmonický (udržitelný) domov?

Co si z tohoto článku můžete vzít pro sebe? Jak konkrétně můžete i vy zlepšit svůj domov? Jak si v budoucnu vytvořit kvalitní domov pokud, teď právě hledáte ten správný pozemek?

Vezměte si nejlépe papír a tužku a ujasněte si následující body: 

1. Jaké jsou hodnoty, ze kterých při tvorbě domova vycházíte vy? Co je pro vás důležité?
   Zdraví a čistota? Pak možná použijete doma raději přírodní netoxické materiály. Možná budete hledat řešení beze spár.  Rodina a komunikace? Pak možná nedáte na čestné místo ve svém obýváku televizi...
2. Jakými materiály se chcete doma obklopovat? Jaké barvy milujete. Co pro vás představuje luxus a dlouhověkost?
3. Jaké místnosti doma potřebujete, a jak bude vypadat dispozice vašeho domova?
4. Jak se bude váš domov postupně realizovat, a jak se bude vyvíjet v čase? Jaké úžasné malé projekty a mezníky vás během let ve vašem domově čekají? Naplánujte si jednotlivé fáze, ať si je můžete opravdu užít a ne je jen přežít!
5. Naučte se milovat svůj současný domov, ať je, jaký je! Posílejte mu každý den pozornost a hledejte malá zlepšení, která vám udělají radost.

Jak vám mohu s vaším domovem ještě více pomoci? Potřebujete drobné či větší změny vašeho stávajícího interiéru a nevíte, jak na to? Chystáte se na stavbu, ale nejste spokojeni se svým projektem? Nevíte, jak vybrat tu správnou nemovitost ke koupi a chcete si ujasnit, co přesně potřebujete? Objednejte si konzultaci a podíváme se na to společně!

Hledáte zrovna teď svůj vysněný pozemek a on ne a ne přijít? Nebo chcete s hledání pozemku už brzy začít, ale nevíte, co je první krok? Přečtěte (a poslechněte) si e-book „Hledáme pozemek pro život“! Povede vás za ruku celou cestu za vaším vysněným pozemkem a pomůže vám vytvořit si představu, jak bude vypadat váš rodinný dům i zahrada.

Mají Italové doma Itálii?

Co myslíte? Někdy určitě ano, ale velmi málokdy! Domov je totiž společný projekt, který rodiny a páry spojuje a neodděluje. A pokud to někdo věnuje svému domovu tolik lásky a pozornosti, pak si raději to své „špinavé prádlo“ půjde vyprat někam ven.

A toto je moje poslední rada v tomto článku: Snažte se svůj domov co nejméně zatěžovat hádkami a vztekem. Nehádejte se v kuchyni, ložnici a už vůbec ne v dětském pokoji. Snažte se všechny konflikty vynést raději ven na procházku. A pokud už se doma pohádat nebo rozčílit potřebujete, pak alespoň pořádně vyvětrejte! Ať se vám zas vyčistí vzduch, a ta těžká emoce ať tam dlouho nezůstává!

Dřevostavby, sláma a tři malá prasátka

Miluju pohádky! Bez nich by byla dětská (i dospělá) duše jako ryba na suchu.
Existují ale dvě pohádky, které jsou podle mě trošku mimo.

První z nich je „Kocour v botách“.
Marně tam hledám nějakou „morální“ pointu. Jestli o ní víte, tak mi dejte prosím vědět! 🙂

No a ta druhá, trochu zmatená, je pohádka „O třech malých prasátkách“.
Podle mě je nějak naopak. Vždycky přeci v pohádkách „na to kápne“ ten třetí (nejmladší) sourozeneca  nejstarší bývá často úplně mimo…
A tady je to naopak! Anebo ne?

Já se tu pohádku pokusím rozmotat a převyprávět po svém. A taky vám při té příležitosti něco „učeného“ napsat o dřevostavbách a slamácích (rozumněj domech ze slámy).

Maminka Prasátková se jednoho dne rozhodne, že nastal čas, aby se její 3 rozmazlení kluci konečně osamostatnili a zapustili někde kořeny.
A tak je pošle do světa.
Jak tak putují, každý ze synů si najde své místečko pro domeček a pustí se do stavění.

Nejstarší prasátko a pořádný barák.:)

Nejstarší prasátko vůbec nelení, protože dobře ví, že chce postavit opavdu veliký a (havně) „nezničitelný“ dům. Svět je totiž podle něho nepřátelské a nebezpečné místo (plné vlků), takže ven z domu je radno vylézat jen minimálně.
Kromě toho si prasátko (mylně) myslí, že se k němu v budoucnu nastěhují jeho dva neschopní sourozenci a bude je mít na krku.:)
Staví a maká a těší se, až bude hotovo, a bude si moci sednout u krbu.
A bude někdy fakt hotovo?

Stavba je to samozřejmě náročnější (výkop, betonáž, zdění, tuhnutí, úklid staveniště…) a ještě k tomu musí hrubá stavba přes zimu vymrznout…

Díky bohu, že mladší bráchové vlka zdrží a ten nemá šanci objevit se tu před kolaudací! Domek sice prasátko postavilo včas, ale teď ještě musí splatit obrovskou hypotéku.:)

Pojďme se podívat, jak na to šli jeho dva mladší sourozenci.

Prostřední prasátko a dřevostavba

Prostřední prasátko má jiné hodnoty než jeho starší brácha:
Má sice také rádo pohodlí, ale kromě toho i přírodu, udržitelnost a tradici. V jednom má jasno. Nechce strávit mládí stavbou a „vyděláváním na barák“!

Proto se okamžitě rozhoduje pro menší dřevostavbu, dostatečný prostor pro sebe i budoucí manželku a malá selátka. Druhé prasátko je rodinný typ.

Vůbec se o něho nemusíme bát! I kdyby náhodou okolo šel vlk se silným fukem nebo prolétla vichřice, jeho domek zůstane stát a ani se nehne. Dokonce i požáru bude odolávat výborně.

A jaké má dřevěný domeček výhody oproti tomu zděnému?

• Rychlost: Stavba je daleko rychleji hotová a dá se postavit „čistě“ (bez velkého nepořádku na pozemku). Klidně i do krásné vzrostlé zahrady nebo sadu. Dřevostaveb existuje sposta typů od těch, co se montují ze sloupků (jako tradičně v Severní Americe), přes sruby, roubenky a předmontované segmenty až po celé předmontované domy, a tak se snadno připzpůsobí různým pozemkům i prasátkům – stavebníkům.
• Zdravé prostředí: Dřevo je přírodní a má rádo přírodní materiály a prostřední prasátko ví, že v nich se nejlépe bydlí. Jeho domek „dýchá“ a má fajn akustiku a ideální vlhkost. Selátka budou zdravá jako řípa.
• Jednodušší zakládání: A žádné velké a drahé výkopy. Dům je totiž mnohem lehčí.
• Flexibilita: Dřevostavba sice není vždy levnější než zděný dům, ale i tak je možné hodně peněz ušetřit. Jde začít s málem, protože dům ze dřeva se snadněji dostaví, přistaví a zvětší než zděný dům. A tak prostřední prasátko nemusí hned stavět pro více generací jako jeho starší brácha. Tím je i ta hypotéka příjemnější.
• Tradice: Prasátko rádo staví z tradičního a lokálního materiálu. Moc dobře ví, že dřeva se v Česku těží spousta, a protože se zatím tolik nevyužívá, obrovská část se ho vyváží (pod cenou) do zahraničí. Přitom (hlavně) ze dřeva se u nás na venkově přeci stavělo vždycky!
• Obnovitelnost: Dřevo je obnovitelný materiál (vytěží se a naroste), na rozdíl od jílu na cihly, jehož ložiska vydrží třeba jen 10-20 let, a pak se cihlena musí celá stěhovat a těžit jinde a jinde, až dokud…
• Neprodukuje zbytečně CO2: Bilance produkce oxidu uhličitého bývá většinou u dřevostaveb negativní. To znamená, že stromy (ano, ty ze kterých je pak domek) za svůj život „vdechnou“ více CO2, než se vyprodukuje procesy okolo stavby, zpracováním materiálů, dopravou a podobně. U zděných staveb je na produkci CO2 náročná výroba cihel a dílců, malt, betonů apod. a taky ta doprava těžkých hmot je moc NE-eko.
• Trvanlivost – demontovatelnost: Dřevostavba je super v tom, že má velikou trvanlivost (100-150 let). Nicméně na rozdíl od zděného domu není „monumentem“. Jde vždycky poměrně snadno demontovat, pokud naše prasátko bude chtít v budoucnu pozemek využít jinak.

Nejmladší (trošku punkové) prasátko!

Miluje experimenty, svobodu, nezávislost, tanec a hraní na píšťalku.
A samozřejmě také přírodu. Nechce ztrácet čas stavbou, ani za ni vyhazovat peníze. Chce si ale hrát a zkoušet nová i tradiční řešení. Je vizionář.
Vlkofobii nemá, takže rádo tráví maximum času venku a má jen malé nároky.

Zvolilo si tedy mini slaměný dům! Jen takový, co stačí pro spokojený život (zatím) single čuníka. Na svatbu toho definitivního je ještě dost času.

A tak díky třetímu prástku a jemu podobným experimetátorům se začíná v Česku (znovu) používat sláma na stavění.

Sláma je velmi trvalý, obnovitelný materiál, který:

• Výborně tepelně izoluje.
• Je samonosný – to znamená, že se z balíků slámy dají „poskládat“ zdi domu.
• Odolá vlkovi i požáru.
• Stejně jako dřevo má výbornou bilanci CO2.
• „Miluje“ hliněné omítky, které vypadají výborně i v NE-„alter“ interiérech a hlavně regulují vlhkost.
• NEpřitahuje myši ani trošku.

Třetí prasátko to, jakožto průkopník, nemělo vždy jednoduché, protože balíky na stavění mají jiný rozměr než ty, od našich zemědělců a tak je prasátko muselo zpočátku „přebalíkovat“.
Slámu je třeba v balících dostatečně stlačit, ale ne zas moc.
Sláma se musí kvalitně skladovat a během stavby zakrývat, aby nenamokla.
A tak na začátku bylo lepší ze slámy dělat jen malinké domečky způsobem pokus-omyl.

Možná vás napadlo, že by byla ideální spolupráce stavitelů druhého a třetího prasátka. Tak to by rozhodně byla! A taky že se do toho pustili.
Sláma a dřevo jsou totiž jedna ruka.

Dneska už existují hotové slaměné panely (jsou to ideálně stlačené slamněné balíky ve dřevěném rámu), které bezvadně izolují a i veliký domek se z nich dá postavit za pár dní.
A ve standardu, který odpovídá i požadavkům prvního prasátka.

A to je konec, zvonec…

Nebo začátek? Jaké ponaučení že z pohádky plyne?

„Dřevo je fajn a sláma taky.“

Tento článek je výhradně o novostavbách! U rekonstrukcí je to všecko samozřejmě trošku jinak.
Pokud jsem tímhle článkem inspirovala alespoň pár z vás k tomu, abyste přemýšleli o stavění trošku jinak, tak jsem ho nepsala zbytečně. A jestli se vám článek líbil, budu moc ráda, za váš lajk.

Jestli se chcete na něco zeptat, napište mi tady dolů do komentářů nebo na facebook. Budu se snažit odpovědět zasvěceně a brzy.

Najdete mě i na Instagramu @architekturazivota.

Do komentáře pod článek jsem vám dala některé zajímavé odkazy, tak se tam určitě mrkněte!

V Itálii jsme dlouho žili a i teď, když jsme se usadili v Čechách, tam často a rádi jezdíme. Vždycky jsem přemýšlela, proč Italové v restauracích nemívají dětské koutky, a nejdřív mě to dost štvalo a přišlo mi to vůči rodinám s malými dětmi vyloženě nefér :).

Nakonec jsme ale museli dát Italům za pravdu. A uznat, že právě oni jsou experti na to, jak naučit děti jíst kvalitně a také jak naučit dítě sedět v klidu u jídla. (Popravdě řekla bych, že u nich jde oboje nějak samo…)

Příliš „baby-friendly“ podnikům, s velikými dětskými koutky, se tady raději vyhýbáme obloukem. Proč?

Protože tam řádí a my prudíme 🙂

Děti jsou kouzelné v tom, že berou věci tak, jak přicházejí, a umí se krásně přizpůsobovat jakékoli situaci a také prostoru, ve kterém se nacházejí. Reagují na to, co my jim komunikujeme. A my komunikujeme i tím, jak utváříme prostor. (Na toto téma jsem už psala několik článků například: o obýváku, dětském pokojíčku …).

Pokud tedy dítě vejde do prostoru restaurace a před sebou vidí hernu, „hřiště“, hromadu hraček, které má k dispozici, tak si to běží užít a nic jiného ho nezajímá.

Má radost, takže třeba nahlas výská nebo si zpívá.  Možná se hádá o hračku s jiným dítětem, protože ji zrovna nutně musí mít! 🙂

Možná také hračky krámuje po celé restauraci, protože je prostě potřebuje ukázat rodičům anebo proto, že nechápe, že herna končí na „hranici“ koberečku, nebo ho nebaví pohybovat se jen v rámci „oplocení“.

V koutku má sice vzorně sundané botičky, ale přeci si je nebude pořád obouvat, když chce jen něco říct mamince. Takže to nakonec končí tak, že ponožkami „vytře“ celou restauraci a tu špínu do koutku zanese stejně🙂

Výsledkem tedy často bývá, že dítě ani rodiče se v klidu nenají. Dítě, protože má moc práce a taky je možná moc nervózní z toho, že se nemůže naplno projevit, jak by chtělo. A rodič, protože musí dítě pořád hlídat, prudit a peskovat, aby se chovalo slušně, a také se snažit, aby jejich děcko alespoň něco snědlo.:)

Do restaurace se ale přeci jdeme najíst!

Pro Italy je jídlo priorita. Milují nákup ingrediencí, užívají si vaření a řeší každý detail, jedí pomalu a vědomě, a pokud to jde, stráví u stolu hodiny. Když zrovna nejí, tak si o jídle alespoň povídají:).

Je tedy nad slunce jasné, že pokud se někam jdou najíst, potřebují tam dostatečně velký stůl, pohodlné židle, rychlou a milou obsluhu a skvělého kuchaře (většinou také potřebují poznat majitele podniku, aby se cítili exklusivně). No a ty italské děti to tak nějak samozřejmě poberou. Venku na hřišti řádí jako blázni a u stolu pak sedí a baští, jako dospělí.

Možná je to tak trochu i tím, že Italové mají to laskavé „baby-friendy“ chování už v sobě a dítě tam tedy snáze a nenásilně proniká do světa dospělých.

Každopádně my chodíme s dětmi také už téměř jen do „normálních“, „dospěláckých“ restaurací, kde vám maximálně půjčí pastelky nebo puzzle na zkrácení čekání a zpráva: „Tady se sedí a jí a nelítá a neřve!“ byla zatím pokaždé našimi rošťáky přijatá tak nějak automaticky, asi od toho prostoru. Takže nemusíme nic vysvětlovat. Náš tříletý Daniel už je tak daleko, že si většinou sám něco objedná ještě dříve, než zvládneme otevřít jídelní lístek.:)

A já jsem moc ráda, že se mohu v klidu najíst (i když ne 2 hodiny, jako průměrný Ital) a popovídat si s dětmi a manželem a netrávit většinu času tím, že se snažím s cizí maminkou diplomaticky vyřešit hádku o nějakou superdůležitou hračku. 🙂

Závěrem

Milý čtenáři, tenhle článek je možná trošku (hodně) nadsazený, protože jsem se snažila, aby byl veselý a aby vás bavil.
A možná to vše vnímáte úplně jinak a „koutky“ milujete.

Pokud se ale člověk nad uvedenými souvislostmi jen trošku zamyslí, tak si třeba uvědomí, že někdy za „nevhodné chování“ dětí mohou okolnosti a ne ony samy, pak se snad ten dospělý svět k tomu dětskému zase i milimetr přiblíží a budeme k rošťákům shovívavější.
A mimochodem o dětech a jídle podobně smýšlela svého času i Marie Montessori! I ona tvrdila, že dítě se potřebuje na své jídlo plně soustředit, jíst v vhodném prostředí (k tomuto účelu určenému) a dostat od dospělého důvěru, že „správné stolování“ samo dobře zvládne.

No a ty italské restaurace jsou sice fajn, ale přebalovák na záchodě nemají skoro nikdy! Ach jo.:)

Pokud se vám můj článek líbil a inspiroval vás, budu moc ráda, když mu dáte lajk a budete ho sdílet.

Jestli se chcete na něco zeptat, napište mi do komentářů. Moc ráda odpovím!