Jak se pustit do hledání pozemku a co zaparkovat na prázdný pozemek, než postavíte? Plním svůj slib, že zkompletuji analýzu „ministaveb“ z článku „Mobilheim, maringotka, unimo nebo tiny house…“ještě o obytky a karavany! Sice to nejsou žádné opravdové stavby, ale bydlí se v nich výborně.

Díky nim jsme za posledních pár let prožili báječné časy. Od obytky přes karavan jsme se postupně dopracovali až k naší Boudě!

Kamper nebo karavan?

Co je co? Aby se to nepletlo, používám „italskou“ terminologii. Připadá mi, že tady v Česku se říká „karavan“ úplně všemu…:)

kamper = obytné auto neboli obytka
a karavan = obytný přívěs.

Co postavit na pozemek? Jedině karavan!

Starý nebo nový?
Starý karavan seženete pod 50 tisíc  a po drobné údržbě v něm můžete na pozemku vegetovat mnoho let.
Dáte mu tím druhou šanci, starouškovi. Cena není vysoká, protože staré karavany zatím nejsou „in“ jako třeba maringotky.
(Myslím, že jejich čas ale taky přijde…)

Pokud karavan potřebujete jen na kratší čas, například během stavby (stejně jako my), nejlepší je si ho jen pronajmout.

Karavany, i ty starší, jsou připravené k nastěhování a promyšlené do detailu. Využitý je každý kout.
Do jednoho prostoru se namačká mnoho funkcí: spaní, jídlo, práce…
Miluju „rozkládací“ interiér, který mi trochu připomíná byt Bruce Willise alias Korbena Dallase z kultovního „Pátého elementu“.

Koupit si nový karavan se vyplatí pouze tehdy, pokud s ním během roku i cestujete, případně ho pronajímáte.

Velikou výhodou je, že se karavan dostane i do obtížněji přístupných míst (jako je například náš pozemek) a „dozaparkujete“ (případně posunete) ho i ručně.
Nevýhodou naopak je, že pro transport (zvláště v terénu) potřebujete silné auto s „koulí“. Během jízdy po silnici to s vámi v autě dost hází a špatně se couvá. (Chce to zkušeného řidiče.) Z mého pohledu je tedy karavan určený opravdu spíše k parkování než k jízdě.

Mně osobně je i trošku nepříjemné, že auto stojí pouze na dvou kolech plus oji, tedy na třech bodech.
Teoreticky (i staticky) to stačí, ale vnitřek se pohupuje a člověk se uvnitř necítí tak „ukotvený“.

Karavan sice není stavba a ani není pevně spojený se zemí… Nicméně pokud plní funkci dlouhodobého či trvalého bydlení, může podléhat „schvalování“ stavebního úřadu. Stejně jako mobilheimy, maringotky a tiny domky.
Z mého pohledu je vždy nejlepší na úřad poctivě zavolat a zeptat se.

Kamper pro hledání pravého domova

Obytka (kamper) jako prostor pro bydlení na vašem pozemku vhodná není.
Kamper na rozdíl od karavanu „potřebuje jezdit“ a ne někde dlouho stát. (Pro trvalejší bydlení by byl moc drahý a pro méně přístupné pozemky také „neohrabaný“.)

Je úžasný pro hledání toho pravého pozemku (pokud pozemek zatím nemáte). Nejde o hledání jako takové, kdy zoufale jezdíte po Česku a navštěvujete jeden pozemek za druhým…

Jde o hledání vnitřní…
Vyrazíte, vyčistíte si hlavu, sladíte myšlenky a uvědomíte si, co od života chcete.
S sebou zvládnete mít jen nejnutnější věci, a tak zároveň uvidíte, co vlastně k tomu životu potřebujete…

Mně by se bývalo moc líbilo vyrazit na třeba na dva roky, ale i dva týdny nám dokonale změnily život. A stále mění.

Naše dovolené v obytce

Motivací a inspirací, abychom začali jezdit obytkou, byl náš první syn Martin.
Jako malinký si špatně zvykal na nové interiéry a trvalo vždycky dlouho, než se aklimatizoval. A tak jsme si jednoho dne řekli, že mu ten „hotelový pokojík“ budeme raději vozit všude s sebou. Tolik nás to chytlo, že jsme od té doby projeli velkou část Evropy.

V obytce se cítíme doma, protože si vozíme vlastní peřiny, knížky, jídlo a třeba i hrnce…
A tak jsme tím naším mobilním domovem procestovali Evropu křížem krážem. Parkovali v horách, na ostrovech, uprostřed vinic, na farmách, březích jezer i moří… A zažili vždycky ta nejkrásnější rána na nových místech!

Hodně jsme se o sobě dozvěděli:

Rádi se vyhýbáme městům, hlavně těm velikým, a vůbec místům, kde je moc lidí…
Rádi se ztrácíme a objevujeme, zakecáváme a taky zapomínáme, kolik je hodin.
Potřebujeme slunce i mraky, louky, stromy, kopce a hvězdy.
Máme rádi lokální farmy a trhy. A občas kavárny a restaurace, ale jen takové, kde vaří s láskou.
Jak to jen jde, vyhýbáme se supermarketům.

Naše cesta k pozemku a Boudě

A právě díky tomu nacházení sami sebe na cestách jsme postupně našli i to pravé místo pro nás.
Náš ideální pozemek:

Daleko od městského blázince s obřími supermarkety.
V místě, kde se člověk může zakecat a zapomenout na čas. Blízko lesa, v podhůří, na sluníčku a s těmi nejkrásnějšími mraky a hvězdami! Dost veliký na to, abychom se mohli ztrácet a objevovat… S kavárnami, farmami i hospůdkou na dosah…

A protože jsme o sobě také zjistili, že jsme skladná rodina a moc rádi se mačkáme v malém prostoru, postavili jsme si na tom pozemku (tiny) Boudu! Bouda je taková ekologická obytka bez kol a motoru, s podlahovou plochou jako dva malé karavany.

Zatímco zvenku se tváří jako klasická venkovská kůlna, uvnitř tvoříme interiér, který je tak variabilní a racionalizovaný, že si tam začínám připadat jako v Pátém elementu!

A víte co? Cestování je sice úžasné, ale nejkrásnější rána jsou u nás! Když se probudíme a vykoukneme z Boudy!

Přeju vám krásné hledání (a ještě krásnější nacházení) toho nejúžasnějšího pozemku na světě a taky domova vašich snů. A hlavně vám přeju úžasné obytkové hledání sebe samých!

Jak najít svůj pozemek pro život? Jak si postavit tiny-domek?

Pokud právě teď svůj pozemek pro život hledáte, pak je nejlepším čtením na cesty e-book Hledáme pozemek pro život. E-book je kompletní návod, kde najdete všechny potřebné informace, abyste se ke svému pozemku krok za krokem dostali. (E-book můžete nejen číst, ale i poslouchat v audioverzi)

Pokud stejně jako my milujete malé prostory a plánujete stavbu svého vlastního tiny-domku, určitě se přidejte do facebookové skupiny Stavíme si Boudu, kde můžete nasát spostu informací a inspirace.

Sníte nebo už vážně uvažujete o tom, že si vytvoříte nějakou tiny-stavbu na vašem pozemku? Pak vám ráda ušetřím čas!

Analýzu už jsem za vás udělala během přemýšlení o tom, co „posadit“ na naši zahradu, když tam zatím ještě nestojí rodinný dům, a už mi přestal stačit luxusní dvoupokojový stan z „dekáče“.

Mobilheim

Prvním logickým kandidátem byl pro nás mobilheim.
Myslím tím ten bílý, (nebo šedý/béžový) „plasťák“, co vám přivezou náklaďákem.
O ostaních předmontovaných domcích (ze dřeva) budu psát o něco níže.

Je to super řešení pro ty, kteří chtějí rok dva trvaleji a relativně pohodlně bydlet na stavbě a potom zas domek poslat dál. Mobilheim může být i dost velký (je mnoho velikostních variant), dá se dobře vytopit, snadno se zas prodá. Cena je relativně nízká, v poměru k vybavení a velikosti. Použitý Mobilheim pro celoroční využití zvládnete sehnat za 600-800 tis. Počítejte dále s náklady na přípojky a s přípravou základu.

Mně bylo jasné téměř okamžitě, že mobilheim není pro nás. Veškerá logika stranou – vypadá děsně!
My jsme tohle řešení skartovali hlavně proto, že nám došlo, že chceme mít na pozemku něco trvalého: malého, hezkého, kvalitního.

Maringotka (a tiny-domky na kolech)

Maringotka je krásná, stylová a není „spojená se zemí“! Takže neřešíte úřady... Opravdu? Ale ano! Stavebnímu zákonu podléhá maringotka úplně stejně jako jakákoliv jiná stavba.

Nicméně velkou výhodou je, že maringotku můžete po pozemku přesouvat a nemusíte tedy hned znát její finální pozici. Posunete si ji, kam chcete podle potřeby a vývoje na pozemku, a pokaždé bude dělat parádu.

Umím si ji na zahradě živě představit… Úžasně vytuněnou. Záležitost pro srdcaře!
Koupit si nějakou starou a pustit se do rekonstrukce je něco, co do budoucna nevylučujeme. Nikdy neříkej nikdy!

Má ale i své nevýhody.
Problém je, že maringotka je (kvůli možnosti pohybu na silnici) dost úzká. Pro dva romatiky super, ale ve čtyřech už bychom v ní doslova lezli přes sebe.

Má tenké stěny, a tím pádem na pozdní podzim a zimu nic moc. Maringotky jsou momentálně IN, a tak jejich cena stoupá. Bazarovou k rekonstrukci seženete za několik desítek tisíc. Repasovanou (nevybavenou) za cenu okolo 170–200 tisíc. Myslím si , že je lepší se do opravy raději pustit na vlastní pěst a udělat si ji pořádně.

My řešili i další problém. Náš pozemek je (zatím) obtížně přístupný, a tak by byla komplikace tam maringotku vůbec dopravit.

Unimo stavební buňky

Jedná se o modulární a cenově dostupné řešení hlavně pro kreativce. Proč ne? Buňka má kovový nosný systém a stěny si vyladíte podle vlastních preferencí. Bazary jsou jich plné.

Existují již repasované stavební buňky, které vyjdou celkem levně a vypadají dobře. Dokonce mohou tvořit i dvoupodlažní větší budovy, u kterých byste rozhodně nepoznali, že je taková buňka jejich základem. Podle mě ideální low-budget stavba do města.

Nás tahle cesta nezaujala. Na venkov se podle mě buňka prostě nehodí.

Jurty a jiné kruhové stavby

Jurty jsou krásné, IN a z udržitelných materiálů. Cenově jsou i relativně dostupné. Dobře se staví i opravují.

Jurty nás provázely celé předškolní období našich dětí. Jsou úžasné pro zázemí lesních školek, alternativních komunitních center, pro místa setkávání, meditace, terapie… Jsou to ale stavby „odjinud“. Svou formou tradičně do české krajiny nepatří, a proto představa „jurta do každé zahrady“ není pro nás.

Kromě toho generuje kruhový půdorys poměrně silnou energii, která (až na výjimky) není pro nás Evropany pro bydlení vhodná. My jsme zkrátka lidé do obdélníků.

Modulární a „skládací“ tiny-dům

V této kategorii jsme hledali nejvíc. Mezi tiny-domky všech druhů a kategorií jsem se rochnila alespoň měsíc, zatímco mi od různých spřízněných duší chodily další a další odkazy. A výsledek? Na trhu toho najdete opravdu hodně od nekvalitních smrkových „hobbymarkeťáků“ po autorské „sexy designovky“ na klíč.

Abyste se v rešerši neztratili, je potřeba si dobře ujasnit, co chcete a co ne. Jak velký prostor potřebujete, kolik máte místa, jak velký máte budget…

Některé domečky se dodávají předmontované, jiné vám sestaví přímo řemesníci výrobce. Existují i takové, které můžete sestavit sami.
Předmontované – modulární bývají nejdražší, a to už v základní variatě. Bude to tím, že se jedná už spíše o „zboží“ než klasickou stavbu? Někdy jsou včetně vnitřního vybavení (kuchyň, nábytek), někdy bez.

Pozor, většinou pro ně musíte mít na pozemku již připravené základy, je třeba dotáhnout přípojky a stává se, že mají dlouhé dodací lhůty. Domky ke smontování bývají levnější. Často ale i z méně kvalitních materiálů. A s low-cost komponenty, jako jsou okna a dveře.

Ve většině případů se základní cena domu udává bez základů, a často i bez krytiny a povrchové úpravy fasády. Pokud máte fasádu smrkovou, je třeba ji nátěrem ošetřit určitě.

Hodně lidí si myslí, že si pořídí levný „základní“ domek a dodatečně ho zaizolují. Já jsem přesvědčená, že kvalitně „doizolovat“ již hotový smontovaný domeček je téměř nemožné. Tedy aniž byste ho do mrtě rozebrali. A nekvalitně zaizolovaný domek může snadno plesnivět.

Bouda – český tiny-house z přírodních materiálů

Celá ta rešerše nakonec vyústila v depresi… a pak jeden velký-malý experiment.
Tiny-domek (naši Boudu) jsme si navrhli a postavili sami! Proč? Protože jsme na tom přecpaném trhu nenašli nic, co by nám 100% vyhovovalo, a taky proto, že jsme hraví a zvědaví. A možná trochu blázni.

Naše výchozí představa byla následující:

• Chtěli jsme domek z udržitelných, přírodních a pokud možno lokálních materiálů.
• Stavbu, která bude mít variabilní dispozici a bude nám dál dobře sloužit i po dokončení rodinného domu.
• Chtěli jsme jednoduchý, ale vyvážený tvar, který dobře zapadne na vesnici a do krajiny.
• Potřebovali jsme, jakožto správní hospodáři, mít přehled, z čeho dům je, jak je poskládaný, a být si jisti dobře provedenými detaily.
• Chtěli jsme za domek zaplatit méně než 500 000,-.
• Chtěli jsme kvůli domku vyprodukovat jen minimum odpadu a nulovou uhlíkovou stopu. (O uhlíkové stopě jsem psala víc v tomto článku.)
• Chtěli jsme si užít léto s dětmi a vyčistit si hlavy.
• Chceme, aby měl domek náš lidský otisk a abychom ho mohli i v budoucnu podle nálady personalizovat a tunit, takže zádná designovka nepřicházela v úvahu.

Léto jsme prožili tak báječně, že na to nikdy nezapomeneme. Udělali jsme si na našem pozemku tu nejlepší stavěcí dovolenou! Mrkněte na video a užijte si tu atmosféru společně s námi!

Obytky (obytná auta) a karavany

Možná vás napadne, proč v článku chybí zmínka o karavanech a obytkách. Je to tak!

Obytky a karavany můžou být úžasným řešením! Jsou naše srdcovka. Díky nim jsme našli pozemek pro život a postavili si Boudu. Je to téma tak obsáhlé, že jsem mu věnovala rovnou celý článek.

A co ten váš tiny-domek?

• Snad jsem tímhle článkem pomohla někomu z vás při výběru svého tiny-domečku.
• Snad jsem způsobila, že se pár z vás na chvilku zasnilo.
• Snad se některý výrobce nejen malých domků zamyslí nad tím, z čeho domky jsou a jaký mají stavební materiály globální dopad.
• A třeba se někdo z vás hecne a taky se pustí do stavění tiny-domku vlastníma rukama!

Máte k článku dotazy? Pište mi do komentářů pod článek, na Facebook nebo Instagram.

Letos v dubnu jsme měli ten bláznivý nápad, že si postavíme na vlastní pěst drobnou dřevostavbu na našem pozemku.
A o necelé 4 měsíce později, v srpnu, už jsme v domku poprvé všichni spali. Ten den byla na obloze krásná duha…

Než jsme se do kreslení pustili, samozřejmě jsme prošli i fází hledání maringotek, karavanů, mobilheimů a modulárních domků. Nakonec jsme ale z mnoha různých důvodů považovali za nejlepší variantu navrhnout si domek sami.

Abychom náš nápad vůbec mohli uskutečnit, potřebovali jsme se cenově dostat maximálně na půl milionu korun, a to se nám podařilo.
V současné době jsme na cca 450 000,- (včetně výkopů, kamen a komína atd.), takže máme ještě něco k dobru na dovybavení.

Během dvou měsíců jsme nakreslili plány, získali povolení stavebního úřadu a začátkem července se pustili do práce.
A proč jsme to vlastně dělali?

Bungalow, tiny house, kůlna…

Každý tomu říká jinak. Za nás je to prostě domeček anebo bouda, ale hlavně casetta (piccola casa = malý domek).
Náš domek je opravdu „tiny“, přibližně 4,5 x 4 m, což je pro představu asi 2x velikost menšího karavanu.
Nicméně vejde se do něho vše, co k životu v přírodě potřebujeme. A vejdeme se do něho zatím i my 4, dva rodiče a dva rostoucí školáci.

Co je smyslem domku?

• V první řadě mít možnost užívat si náš pozemek během celé doby, než se nám podaří postavit si finální rodinný dům.
  Mít možnost sžít se s pozemkem a postupně poznávat okolí. To se samozřejmě dá částečně dělat i tak…
  Jenže mezi námi, mít kde přespat, schovat se před deštěm, umýt se a uvařit si vůbec není k zahození.
  A tak tu přespáváme, výletujeme, sbíráme houby, sázíme, sklízíme a pouštíme draka…
• Nestresovat se délkou stavby RD, i kdyby se z jakéhokoli důvodu protáhla proti předpokladu. A nemuset hrotit nastěhování. Protože i tak budeme mít kde přespávat.
• Také je to ale prostor, kde se člověk „vyčistí“, regeneruje a nabije energií. Trvali jsme na tom, že materiály musí být maximálně přírodní a ekologické. Chtěli jsme cítit sálavé teplo ohně, topit si v kamnech.
  A užívat si dobrodružnou atmosféru campingu, nebo glampingu (?), po celý rok.
• Je to náš workshop. Chtěli jsme si vyzkoušet stavbu na vlastní kůži a sami sobě a našim dětem ukázat, jak moc jednoduché nebo obtížné je postavit si vlastní domek. Chtěli jsme vědět, jak se dělá dřevostavba a pasivní dům.
  Bouda samozřejmě nemá tlusté izolace ani řízené větrání s rekuperací, nicméně skladby konstrukcí, detaily i preciznost provedení jsou stejné jako u pasivního domu.
• Chtěli jsme vidět, jaké to je, když cesta je cíl! Ale pozor, ne nekonečná a ubíjející cesta.

Aby si člověk mohl proces stavby opravdu „užívat“, musí podle mě vidět světlo na konci tunelu. Tj. stavba musí mít jednotlivé fáze, které se dokončí a ze kterých pak můžete mít radost.
Také je třeba mít udržitelný rozpočet. Drobné navýšení oproti původnímu záměru nastane téměř vždy už jen proto, že sem tam je třeba zajet pro nějaký chybějící materiál, ale mělo by to být v rámci max. 20 % původně odhadované ceny, což u minidomečku není fatální částka jako třeba u většího rodinného domu.

• Je to teambuidigový i stavební experiment: Chtěli jsme si zkusit, jaký nejmenší prostor nám čtyřem stačí :), a zjistit, jaké je v domku klima, jak se nám v něm pracuje, relaxuje, spí…
  Jak dlouho vydrží vytopený, jaká je v něm vlhkost a jak dlouho vydrží vonět dřevem. A také, jak bude přirozeně stárnout a měnit se.
• A taky moc oceňujeme možnost nechat si v domku věci a cestovat nalehko.
• Rozdělujeme náklady na stavbu. Bouda sníží rozpočet na finální domek. Cena domu totiž roste úměrně jeho velikosti a my pak v domě budeme potřebovat o jednu místnost méně.
• Zerowaste (bezodpadová) stavba: Cílem „hry“ bylo použít maximum českých lokálních materiálů a produkovat během stavby minimum odpadů a minimalizovat dopravu.
  Skelet domu jsme plánovali tak, aby se maximálně využilo dřevo. Nechali jsme si zabalit i některé odřezky, které se pak hodily na stavbě. Některé zbytky stavebních materiálů jsme buď dále využili, nebo „poslali“ na jinou stavbu. Neošetřované dřevo se dá bez problémů přiložit do kamen. Oproti běžným stavbám jsme tedy odpadu vyprodukovali opravdu malinko.

A propos zerowaste. Co bude s „Boudou“ pak?

Tedy až se přesuneme do našeho budoucího domu…

Ehm, plán je tento: Pak z ní bude kancelář v přírodě, domek pro hosty anebo možná (snad) moje „jógová/meditační místnost“, ale nejspíš vše dohromady…
Ona taková zahradní zašívárna nikdy není k zahození, že?
Nicméně buďme realisté, je velmi pravděpodobné, že nám naše milované děti ještě trošku zamíchají kartami.

Pokud jste dočetli až sem, věřím, že jste podobní blázni a srdcaři jako my a že jsme vás třeba inspirovali!

Máte k článku dotazy? Pište mi do komentářů pod článek, na Facebook nebo Instagram.